1. Ako Vas oboch napadlo ist prave na Island?

Když už jsme si řekli, že budeme cestovat po světě, potřebovali jsme práci. Povídá se, že na severu Evropy je vyšší životní úroveň, tím pádem tam mají vyšší platy. Takže jsme se zaměřili na Norsko, Śvédsko, Finsko a Island. No a vyšel nám Island.

2. Ako sa na Islande cestuje? Kam sa oplatí ísť?

Dorazili jsme tam na začátku května, což je sezóna, kdy všechny ovce roděj. To jsme makali all day every day a volno žádný. Ale jak tahle sezóna skončila, tak jsme se vrhli na vejlety o volnejch víkendech. Žijeme na severu, kde je podstatně míň turistů, což je super.

První vejlet jsme objeli za den takovej menší poloostrov Vatnsnes, kde jsme navštívili polorozpadlou pevnost Borgarvirki, která spíš vypadala jako hromada šutrů, pak celkem známou skálu na černý pláži, která vypadá jako slon jménem Hvítserkur, viděli jsme tuleně, jak si hrajou ve vodě a další se váleli na pevnině.



No a pak jsme po cestě zastavovali skoro na každym kilometru, protože všude byl nějakej útes nebo vodopádík, což stojí za to.

Boží horkej pramen Fosslaug najdeš několik metrů nad velikym vodopádem Reykjafoss. Výhoda je, že se můžeš jít schladit do řeky, která je přímo u bazénku a je to zdarma. Jen bacha, řeka má silnej proud, tak jen aby tě to nestáhlo přímo do vodopádu.

Co musí povinně každej vidět? Mývatn. Obrovský jezero s hromadou dalších úžasných míst. Mývatn je zatím moje nejoblíbenější místo, pokud jsi rebel a překročíš ohraničení, kam se nemůže, najdeš nekonečno nádherných útesů, kde se dá suprově vykoupat, pokud ti nevadí studená voda. A ty další úžasný místa? Když objedeš celý jezero dokola, tak narazíš na parádní lesík na procházku, Dimmuborgir-obrovský území plný šutrů a menších skal, kde se můžeš procházet až do aleluja. A navíc tam prej žije všech 13 Santa Clausů, který jsou takoví malí škodiči a jsou podle toho i pojmenovaný.



Chceš se projít mezi jezírkama s bublajícím šedým bahnem plným síry, kopečkama, ze kterých fičí horká pára a celý to tam smrdí po zkaženejch vejcích? Námafjall je to pravý místo.

A další must see místo je Ásbyrgi-národní park vypadající jako kaňon ohraničenej obrovskou, ale obrovskou skálou ve tvaru podkovy, a zároveň hlavním centrem, kde prej žijou the hidden people podle místní legendy.

Zaplať si výlet lodí a pozoruj velryby nebo zajdi k nejoblíbenějšímu horkýmu pramenu jménem Ostakarid, kde za tuhle parádu zaplatíš symbolických 300ISK, tedy 2,5 eura, který hodíš do kasičky.



3. Boli ste na Islande už predtým?

Na Islandu jsme poprvý, ale podezřelou shodou okolností byl "Island v létě" na mym vision boardu. Vypadá to, že vyrobit si nástěnku snů fakt funguje. Dáš si jí na místo, okolo kterého často chodíte, tudíž je tvoje oči vždycky zaregistruji. A aniž si to uvědomíš, tak oblbuješ svojí hlavu myšlenkama, obrazama a slovama, který sis tam dal a ono to ovlivní tvoje podvědomí.



4. Ako ste si na Islande nasli pracu? Našli ste si ju zo Slovenska, či ste išli naslepo a hľadali ju až tam?

Googlili jsme jak o život, otevírali miliardu odkazů, ve kterých stejně nebylo nic aktuálního, psali jsme všem známým, který jsou nebo byli v zahraničí jestli nám můžou pomoct,

Uplynul týden a nějak nás to přestávalo bavit a byli jsme z toho trochu otrávený. Už jsem si pro sebe povídala: "Sakra já už chci něco najít, moc bych si přála, kdyby tahle nudná etapa byla už za náma a my fakt měli domluvenou práci." Přej si a bude ti přáno



Založila jsem si profil na aupairworld.com s jednou fotkou a krátkym komentářem: "I decided to quit everything and travel the world. Do you want to be part of my big adventure?" A pak něco o tom, že mam mladší bráchy, o který jsem se pomáhala starat, a že jejich děcka nenechám čumět celej den na telku, ale že se jim budu opravdu věnovat. Nevědela jsem, co bude dál, protože pokud bych nějakou fajn rodinu našla, tak je tu ještě Peter, pro kterýho zatim nic nebylo, a hlavně jsme chtěli bejt spolu, proto jsme se rozhodli cestovat.

Hned druhej den jsem dostala zprávu od jedný buchty z Islandu, že by byla ráda, kdybych se starala o jejího 2,5 letýho syna Birgira a později o miminko, který se mělo narodit v červnu. Byla jsem z toho ohromně nadšená, protože se jednalo o farmu, kde mají 1400 ovcí a 60 koní. Dobře, tak ještě jednou. 60 KONÍ!! Koně miluju, o jednu kobylu jsem se starala 3 roky a pak toho nechala, když jsem nastoupila na střední. Psala jsem si s tou Sarou každej den a jedna jsme si oblíbila druhou.

Protože ze mě byla tak nadšená, tak si to doma vybojovala a za chvilku už mi píše, že další pracant se jim bude hodit a už popisovala, kde budeme bydlet Takže pokud něco moc chceš, tak prostě musíš lítat hlavou v oblacích a nemyslet na to, co je a není možný.

5. Robíte na farme. Co je na Vasej praci najzaujímavejšie, co je najhorsie/najnudnejsie?

Nejzajímavější je asi to, že to tu není stereotyp. Práce se pořád mění, protože je pokaždý potřeba něco jinýho a je to i spojený s obdobím. Lambing season je o porodech jehňat ve dne i v noci. Narodilo se jich přes 2100.

Pak se stavěj ploty, opravujou starý, vybíraj se kameny a velký balvany z pole,který tam každej rok snad rostou nebo co, naháněj se ovce i koně z jedný louky na druhou. Zážitek byl nahánět ovce do hor a přes řeku. Celej den běžíš a křičíš na ovce před tebou a pak s úžasem pozoruješ, jak plavou přes rozbouřenou řeku a jak i ty jehňata jsou vlastně silný zvířata, že to zvládnou přeplavat a neunese je proud.

Peter i já jsme se naučili řídit traktor, při čemž se náramně bavíme.



My dva se zabavíme vždy a všude a většinou si i vymyslíme nějakej zlepšovák nebo vychytávku, jak si práci ulehčit. Nuda tu není nikdy, ale práce na farmě je težká dřina. Nejhůř jsou mrtvý ovce a jehňata. Nám nevadí mrtvou ovci nabrat na kolečko a vyvézt ven, ale není to pěknej pohled. Takže tohle rozhodně není pro žádný slečinky.

Skoro každej den padáme vysílením a únavou na držku, ale s úsměvem na tváři. Je to tu super, všichni jsou na nás moc hodný a ještě k tomu Sára vždycky uvaří nějakou mňaminu k obědu.